MOJE PRVNÍ KAPITOLOVÁ FANFICTION!!!!!

25. prosince 2006 v 20:00 | Sep |  Pure Blood fanfiction
PURE BLOOD- VÝHODA, NEBO PROKLETÍ?????
KE STAŽENÍ: TADY
(1. kapitola-Je to přehlednější, graficky upravené a s obrázkem)
Narcissa Malfoyová je mrtvá.................Lucius však nemešká a ožení se s bohatou vdovou. Kromě navýšení botatství přibyde i zcela nový problém- totiž manželčin potomek. Jak se tedy oba Malfoyové sžijí s novým přírůstkem v rodině??? Jak si bude Draco rozumnět s novým sourozencem??? :-))

Tak o tomto tématu pojednává moje historicky první povídka.
ŽÁNR: romance/humor i trocha akce a napětí :-))
PÁRY: Nebudeme přeci předem prozrazovat- ale jeden je jistý Ron/Hermiona
HODNOCENÍ: To bude záležet na kapitole- určitě dám předem vědět, jinak asi pro všechny
ČASOVÁ OSA: 7. ročník
Tak to je tak pro informaci vše.........
****************************************************************************
Právě sedím v jednom z mnoha kupé Bradavického expresu a pozoruji přes sklo pochmurnou krajinu kterou právě projíždíme. Né tedy, že by bylo co pozorovat, kapky deště, které dopadají na skleněnou tabuli, vytvářejí různě rozmazanou až místy abstraktní podívanou, která, jakoby se zrcadlila v mé mysli a ne a ne odejít. Mé rozpoložení pochopí i stejně starý, blonďatý chlapec, který je pohodlně rozvalen na vedlejším sedadle a při bližším pozorování usoudím, že by byl taky nerad vyrušen ze svých myšlenek.
Dále jako zhypnotizovaná pozoruji míjící se krajinu a v mysli si povzdechnu že já, která tak nesnáším déšť už přes dva měsíce žiji v Británii. Ano, už jsou to tři měsíce, kdy mi matka oznámila své nečekané zasnoubení s Luciusem Malfoyem, jehož žena před rokem nešťastně zahynula a měsíc na to stěhování do Malfoy Manor. Ale jak kdybych ji neznala, i což o to- Lucius je dobrá partie a s matkou si budou určitě výborně "rozumět". Samozřejmě, ušklíbnu se, oba stejně chladní, krutí a nepřístupní.
Symfonie bušících kapek mě zvláštně uklidňuje a já můžu i nadále nerušeně vzpomínat. Večírku na počest zasnoubení jsem se "bohužel" nemohla zúčastnit, neboť sem se v té době právě léčila z kouzelných neštovic. Ale vůbec o nic sem nepřišla- nejvyšší britská smetánka, sladké řečičky, neupřímné úsměvy a gratulace, prostě vše na jedno brdo. Matka na nejvyšší míru otrávena špatným načasováním mé nemoci, mi akorát oznámila, že prý Lucius nemůže dočkat, až se semnou seznámí. Myslím, že potěšení bude na mé straně- přece jenom bude odteď dohlížet na můj pravidelný příjem mého kapesného, a já bych se jenom nerada ochuzovala o stálý příjem šatů a o další důležité věci. Takže musím zatnout zuby, vyburcovat naplno své sebeovládání a zahrát hodnou a poslušnou dceru. Ale to nebude problém, přeci jen matka mi k něčemu byla.
***************************************************************
Velmi brzy, jen pár dnů po mém vyléčení, jsme se měli nastěhovat do Malfoy Manor- už jen ten název ve mně vzbuzoval zvědavost. Tak sem tedy přešla k matce do obývacího pokoje, která právě zmizela v zeleném plameni ze starobylého vyřezávaného krbu a nabrala si špetku lesklého prášku a srozumitelně zvolala: "Malfoy Manor". A po chvíli jsem se zjevila ve velmi vkusně zařízeném obývacím pokoji, kde sem ihned zaregistrovala dvě nové osoby. A že je nešlo přehlédnout.
První, majestátně vyhlížející čaroděj s dlouhými blond vlasy, oblečený v dlouhém černém hábitu prošívaném stříbrnými nitěmi ke mně ihned sebevědomě přišel vzal mou ruku do své, galantně mi ji políbil a hlasem velmi příjemným uším, ale chladným po bližším prozkoumání, pravil:
"Je mi ctí slečno, že můžu ve svém domě přivítat tak dvě okouzlující dámy."
Teď sem se chopila slova já a tím nejlíbeznějším hlasem řekla:
"Děkuji za vřelé přivítání, pane Malfoyi, můžete mi říkat křestním jménem-Serpens."
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat:
"Dobře tedy Serpens, já jsem Lucius, a teď se můžeš jít přivítat s Dracem."
*"Hm, tak zřejmě tedy nejsem jediná, jehož rodiče mají divný vkus na jména. Avšak, musí se uznat, že jsou vskutku originální."*
A přistoupím tedy k druhému z Malfoyů, s kterým matka právě dokončila všechen seznam zdvořilostí a vrací se k Luciusovi. Má "nečekaně" černé kalhoty s černým pláštěm, vlasy až nepřirozeně světlé po otci, ale s rozdílnou délkou. Chladné šedé oči zdědil také po něm, ale přeci jen všechny rysy nepatřily Luciusovi. Hádám mu tak šestnáct, sedmnáct let- prostě asi tak starý jako já. Chce napodobit otce, (je mimochodem o něco vyšší než já) a jeho teplá ruka sevře mou studenou. Jeho teplý dech mě pošimrá na ruce a poté se společně vydáme do jídelny, kam nás zavede jeden ze služebných.
Chod začíná krémovou dýňovou polévkou, pokračuje lososem na pomerančích a červeném víně a končí výborným ovocným dezertem. Mezitím, k mému překvapení (matka si nepotrpěla na řeči u stolu), pokračuje konverzace. Tuto změnu vřele uvítám, přeci jen musím myslet na peněženku a zdvořile odpovídám na Luciusovi dotazy. Poté se rozloučím a na Luciusův rozkaz, mě Draco doprovodí do mého pokoje. Nový pokoj není zas až tak hrozný, ale bude mi chvíli trvat než si zvyknu a upravím dle svého vkusu, a docela s dobrým pocitem uléhám do postele s nebesy v mém novém domově.
*********************************************************************
Začátek vskutku působivý, zašklebím se…………když v tom vtrhne do kupé čarodějka s dobrotama. Samozřejmě, že neodolám a koupím si Bertíkovi fazolky, cukrové brky a Maxovi Maxižvýkačky, Draco pro změnu dýňové taštičky. Atmosféra je tatam a tak se dáme do řeči a navzájem si vyměňujem dobroty dle své chuti. Někdy je to až zarážející, že sme se tak rychle sblížili, ale není se co divit, být v tom baráku furt sám je o nervy a každá společnost je vítaná.
"Tak kde máš ty svý kumpány??" zašveholím zvesela, jelikož pohled na šklebícího se Draca je k popukání. Nj. játrová fazolka není žádná chuťovka.J
"Už mě nebaví, jak se na mě pořád lepí," odpověděl blonďák.
"Ani ta tvoje květinka?" zeptala sem se pobaveně očekávajíc jeho reakci.
"Není to žádná moje květinka," odpověděl uraženě, "až ji poznáš, tak se tomu ani nebudeš divit".
"Hmmm, tak to sem na ni čím dál tím víc zvědavější," a začala sem se trochu smát.
Draco jen protočil panenky a opět se ponořil do svých myšlenek.
Asi mu však nebylo souzeno mít klid a do kupé zničehonic vtrhla "zmijozelská smetánka".
*My o vlku a vlk za dveřmi,*nasadím tedy decentní úsměv a můžu se vrhnout do seznamování. Draco se nemáhá obtěžovat a dál je rozvalen na sedadle. Poté však promluví svým znuděným a lehce protáhlým hlasem:
"Sep, dovol abych ti představil Blaise Zabiniho", ukázal na černošského chlapce s pichlavým pohledem, "Crabbea, Goyla"- dva kolohnáty "a Pansy Parkinsonovou"- to nejlepší nakonec… o něco menší holku s blond hřívou a tupým pohledem. Jak vidím, nelhal, s ní si ještě chudák asi užije, ale poté Pansy promluvila svým vysokým falešným ječákem k mé osobě:
"Tak ty jsi teda ta dcera, kterou má ta nová manželka Luciuse?"
A jelikož toto oslovení mi bylo hodně proti srsti, tak jsem chladně odpověděla:
"Pokud máš na mysli mou matku, pak ano, a mimochodem- jmenuji se Serpens," a falešně sem se na ní usmála a ona mi jen úsměv oplatila. Crabbe a Goyle byli schopní jen na jakési zamumlání, ostatně sem se ani nedivila. To s Blaisem, jsem si podala pravicí a pustila do zdvořilé konverzace.
"Serpens- to je velmi zvláštní jméno."
"Ano- ale i bohatí si musí své úchylky nějak vykompenzovat," odpovídám s úsměvem a čekám na reakci. Blaise vypadá trochu zaraženě, Crabbe a Goyle zřejmě ani neví o čem je řeč a Pansyina zpožděná reakce je k smíchu. Samozřejmě, s Dracem to už ani nehne, ikdyž- podle zamračeného pohledu se zdá, že si na mé vtipkování zcela nezvykl. Po chvíli rozpačitého ticha začne NEČEKANĚ Pansy s otázkou:
"Už tušíš, do které koleje budeš zařazena????"
"No, tak Mrzimor určitě nehrozí, Havraspár není zas až úplná katastrofa. Vidím to zřejmě na Zmijozel, přeci jen je mi asi povahově nejbližší, a chtěla bych vidět blázna, který by mě poslal do Nebelvíru."
Skupinka se společně zasmála……..kilometry ubíhali, Draco přeci jen musel dostát svým primuským povinnostem (taky celou cestu úpěl že musí spolupracovat s nějakou mudlovskou šprtkou- tuším, že Grangerovou, nebo tak nějak) a projít celý vlak………a museli jsme se převléct do hábitů.
Mezitím, co jsme vystupovali z vlaků, mě Draco asi padesátkrát varoval před Potterem, nějakým zrzounem Weasleym a nebelvírskou primuskou. Ihned po vystoupení zaburácel silný hlas: "Prváci ke mně." Jelikož ale nejsem prvák tak se můžu pohodlně usadit do jednoho z kočárů- tentokrát s jen s Dracem, Pansy a Blaisem. Velmi by mě zajímalo, kde jsou ti dva kolohnáti, měla jsem totiž za to, že je musí člověk vodit za ručičku, aby se neztratili. Déšť bubnuje na střechu kočáru a je přímo stvořený pro snění, ale něčí upištěný hlas si nedá pokoj.
"Hm, to je mi ale zajímavé, že se z vás přes prázdniny stali dokonalí sourozenci," pronesla pichlavě- asi proto, že dal Draco přednost místu vedle mě. Kdyby ale věděla, jak to bylo.
************************************************************************
"No super, asi sem zabloudila."
"To se může stát jenom mě, ostatně- v takovém baráku asi každému."
"Příště ani nepůjdu na záchod, co takhle dělat si z jídla drobečky a házet je po podlaze, jak se psalo v té mudlovské knížce?"
"Ale ne!!! To je naprostá blbost………počkat, soustředit se………………..takže, tuhle sochu Ovidia Leona Malfoye si pamatuju,"hledíc přitom na postaršího kouzelníka z 11. století přísným výrazem ve tváři.
"Takže někde tady poblíž by měla být hlavní knihovna"- na tu jsem se obzvlášť těšila, Lucius se hned první den chlubil, jak kvalitní četba z celého světa a ze všech oborů je tu k nalezení. Asi po pěti metrech narazím na masivní leštěné dveře a pomalu je otevřu.
V porovnání s naší bývalou knihovnou, která byla mimochodem velmi dobře zásobena kvalitní četbou, tak v porovnání s Malfoyovic knihovnou je to úplné nic. Všechna sláva a moc tohoto klanu byla ukryta v této místnosti ve všech svazcích, které tu po mnoho století čekali na otevření. Mnoho regálů a neuvěřitelné množství knih čekalo na přečtení a já jsem neměla to srdce nechat je čekat. Přešla jsem tedy k nejbližšímu z nich s úmyslem vytáhnout si první svazek. Přejížděla jsem dychtivě očima po hřbetech knih, až mě zaujal nápis: HISTORIE ARISTOKRATICKÝCH RODŮ VE VELKÉ BRITÁNII. Poté jsem se s těžkou bichlí přesunula na pohodlné křeslo a dala se do čtení.
To, že Středověk byla drsná doba bylo jasné, tahle kniha to jen dotvrzovala- mnohé z rodů byli vyvražděny a jen ty nejsilnější přežily mnoho vzpour a válek. Jedna z nich je také Malfoyova a má, která má rovněž domovinu v Británii.
Ani nevím, jak dlouho jsem byla ponořená do knihy, čas jakoby se pro mě zastavil, ale pouze do doby než…… …..
KONEC 1. KAPITOLY
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 šarlot šarlot | Web | 27. prosince 2006 v 13:29 | Reagovat

je to pěkný!!!!!!!

2 Klaruska91 Klaruska91 | 7. ledna 2007 v 19:26 | Reagovat

pěkné,dáš sem pokračování?:D

3 Sep Sep | Web | 8. ledna 2007 v 18:53 | Reagovat

Určitě :-)) Ale nevím, kdy přesně- možná to stihnu sem vložit o víkendu.

4 martan martan | 19. ledna 2007 v 14:35 | Reagovat

hezký těším se na další kapitolu :)

5 Alex Lorencová Alex Lorencová | Web | 26. ledna 2007 v 19:45 | Reagovat

jé to je naprosto super.... moc se mi to líbilo .... já taky píšu povídky , jsou na mém blogu kdyštak se jukni :-))) paa

6 Sep Sep | Web | 27. ledna 2007 v 21:48 | Reagovat

JJ......četla jsem :-)) Máš moc hezkej blog.........

7 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 31. prosince 2007 v 23:26 | Reagovat

Skvělá kapitolka... Psaní ti jde fakt dobře... :)

8 Lirael G. M. N. d C. M. von R. Lirael G. M. N. d C. M. von R. | Web | 12. srpna 2009 v 23:10 | Reagovat

Skvělé. Jen malá poznámka. Tipuji že losos na ČERVENÉM víně je opravdu blivajz. Na bílém je skvělý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama