PURE BLOOD- 2.kapitola, 2. ČÁST

17. února 2007 v 16:35 | Sep |  Pure Blood fanfiction
Jelikož se mi všechno nevlezlo do jednoho článku, zde přidávám i druhou část. (Kde například uslyšíte novou píseň moudrého klobouku, ve zkrácené verzi!! :-D
Přeji příjemné čtení.......

*****************************************************************
"To je na dlouhé vyprávění Pansy," odpoví Draco za mě. Já jen kývnu na souhlas a sleduji z okna, jak se blížíme k bradavickému hradu.
Chtě nechtě jsem se musela s Dracem a se zmijozelskýma rozloučit, jelikož sem musela spolu s prvňáky čekat u vstupní síně na pokyny k zařazování. Netrvalo dlouho a před námi se objevila přísně vyhlížející čarodějka ve špičatém klobouku a začala vykládat, hlavně pro mudlovské děti o kolejích a společně s ní jsme se pak přesunuly do Velké síně.
Draco mi vyprávěl o Bradavicích a o očarovaném stropu, ale i přesto mi to vyrazilo dech. Jako kdyby se nad námi skláněla obloha, teď tak průzračná a jasná.
Velká síň byla jedním slovem úžasná. A já byla trochu nervózní, přeci jen vyčnívám z řady prvňáků a většina pohledů je teď namířena na mě a já v duchu proklínala Denní věštec, který odněkud vytáhl mou fotku a napsal velmi "působivý" článek o novém přírůstku v rodině Malfoyových, vždyť svatba mé matky s Luciusem má být událostí roku. "Prý událost roku!"posměšně si odfrknu a potom upřu pohled na starý plátěný klobouk, který se dá do zpěvu:
Jak minule jsem pravil,
čemu škola čelí,
nikdo nic nespravil
proti nepříteli.
****
Teď musíte se sjednotit,
táhnout za jeden provaz,
takto právě zní
moje zpráva pro vás.
Však už dost varování
vše jsem chtěl, víte,
přistupte, ať do kolejí
se nyní zařadíte.
Na chvíli nebylo slyšet vůbec nic, jen hrobové ticho a poté, když největší čaroděj své doby, Albus Brumbál vstal a začal tleskat, okamžitě se k němu všichni přidali. Jeho stříbrný vous se mu třpytil stejně jako oči a jeho úsměv povzbudil i malé roztřesené prvňáky. Profesorka McGonagallová rozmotala velký svitek a pak začala jednotlivě vyvolávat:
"Austen Jonathan!"……malí blonďatý chlapec nervózně přešel ke stoličce, kde mu profesorka položila na hlavu klobouk, který po chvíli vykřikl: "Nebelvír!" A u stolu vlevo to zadunělo potleskem.
"Blairová Kathrin-Zmijozel!"křikl klobouk a stůl vedle nebelvírských zatleskal.
Evans Rick, Hornby James………to jsou některá jména přede mnou.
A pak přišla na řadu já.
"Malcolmová Serpens," přečetla profesorka a ihned se ze stolů začalo šuškat a určitě ne proto, že mám takové pěkné jméno. J
Pořádně jsem se nadechla, zatla zuby a přešla k chatrné stoličce, která doufám vydrží mou váhu. Poté mi na hlavu dosedl onen divný klobouk a začal si sám pro sebe žvanit.
"Hmmm, tak kohopak to tady máme?"
"Ten je teda natvrdlý, sedím tu teprve 5 sekund a už mi leze na nervi!" pomyslím si.
"Vidím, že jsi chytrá, to ano, a taky ctižádostivá………takže Mrzimor můžeme naprosto vyloučit, ale kam tě poslat??"
"To máš snad vědět ty ne?" a nechápu, o čem tady přemýšlí.
"Ty bys chtěla do Zmijozelu, že??? Ano, tam bys vynikla a napomohl ti k velikosti."
"No ne?? Tys to uhádl! Takže to urychli, prosím…….. jelikož mu to už dlouho trvá a lidé začínají být už kapku netrpěliví.
"Ale….dobře tedy," odvětí klobouk……. "ať je to tedy- NEBELVÍR!"
"Cože??? Já blbě slyším??? Vždyť mě ten senilní klobouk chtěl poslat do Zmijozelu!! Jaképak ale????" Tyto myšlenky se mi prohání ještě pár sekund, dokud neuslyším z nebelvírského stolu nepatrný potlesk, zřejmě od nebelvírské primusky a prefektů. Zvednu se tedy a co s největší důstojností si to nakráčím k jejich stolu, netušíc, že mě jedny zmijozelské provází.
Posadím se do prázdného rohu a přemýšlím, jak se to mohlo takhle všechno zpackat! Nevnímám ještě neukončené zařazování a přemýšlím, co by se stalo, kdybych ten pitomý klobouk podpálila! Teď mám místo slibně rozvíjejících se vztahů se zmijozelskýma ,"udatné" nebelvírské spolužáky, pro které jsem už teď jako nakažená leprou. Mé radostné myšlenky utne až samotný ředitel, který dá pokyn k večeři. Na stole se objevují samé dobroty, které mi teď v ústech příšerně hořknou a s dezerty se vůbec nenamáhám, ikdyž kousek hořké čokolády prospěl mým nervům. Nepokouším se vyhledávat Draca, jelikož pochybuji, že se smíří se setrou v Nebelvíru.
Poté se držím prefektky společně s prvňáčky, která nás zavede před obraz mohutně vypadající dámy s příšernými růžovými šaty a nahlas vysloví heslo SVĚTLUŠKA. Musím říct, že společenská místnost vypadá opravdu útulně, ale moc dlouho se tam nezdržuji a zamířím si to k dívčím ložnicím sedmého ročníku. Vstoupím do ní a vidím, že jsou v ní již dvě dívky takže hurá do kolotoče seznamování.(Teď to bylo myšleno ironicky.) J
Vypadají trochu zaraženě, takže začnu:
"Ahoj, jsem Serpens Malcolmová," a nějakým záhadným způsobem vykouzlím něco jako úsměv.
Slepice se vzpamatovali, takže sem si s nimi potřásla rukou.
"Čau, já jsem Levandule Brownová," a prohlížím si blonďatou holku s modrýma očima.
"A já jsem Parvati Patilová," pronese tmavovlasá holka exotického původu "zbytek holek ještě nedorazil a Hermiona už má svůj primuský pokoj, takže….."
"Dobře, já už jsem ale stejně unavená, takže si půjdu lehnout, jo?" a vyrazím ke své posteli u okna, ze kterého je určitě krásný výhled a posadím se na ni.
Holky byli zřejmě "chápavé" a se štěbetáním odešli.
Dneska jsem opravdu neměla náladu na vybalování věcí, kterých sem měla mimochodem, skoro o polovinu větší než spolubydlící. Však taky matka říkala, ať sebou netahám tolik knih, jenže já je prostě nutně potřebovala!!! Tak jsem se přesunula k méně objemnému zavazadlu a vytáhla si pár knih a učebnic.
"Asi jsem na tom už fakt špatně, když otvírám Lektvary pro 7. ročník," a hledím na hřbet snad té nejnudnější knihy na světě. Pravda je vlastně taková, že lektvary zrovna nejsou můj nejoblíbenější předmět a mou silnou stánku, vlastně, co mi nejde, to mě nebaví! J
Jenže, Draco mi vyprávěl o zdejším profesorovi lektvarů a jeho nesympatiím k nebelvírským, takže tento rok si asi máknu. Ach jo!
U této učebnice asi vydržím půl hodiny, pak se ale rozhodnu pro sprchu, než přijdou mé spolubydlící, které se nějak záhadně vyhýbají této ložnici.
Sprchy vypadají celkem děsivě, ale bušící kapky vody na mé záda mě uklidňují a sprchový gel s vůní citrusu mě osvěží. Poté absolvuji kosmetickou proceduru, zbavím se nečistot a namažu se zaručeným desetivteřinovým čističem pleti, který velmi dobře funguje a má pleť je bez jediné chybičky. A jako poslední si namažu rty mým oblíbeným balzámem s vanilkovou příchutí. Obleču se saténového pyžama, zachumlám do županu a vyrazím zpět do ložnice. Vejdu, slušně pozdravím a bez žádných vytáček se zachumlám do peřiny.
Když holky odejdou do sprch, vylezu si na okraj okna a dívám se…..vlastně na nic, jelikož zase prší. Dotknu se chladného skla, jezdím prstem společně s kapkami. Poté však na tabulku dýchnu a když se sklo zamlží, začnu na něj pomalu něco kreslit, ani sama nevím. Tato činnost mě celkem zabavila, ale když mě probralo blížící se štěbetání dívek, tak jsem své "mistrovské" dílo smázla a urychleně šupla do postele, které měli, bohudík, zatažené závěsy.
Člověk by ani nevěřil, jak rychle se dá usnout při nekonečném šeptání. Probudila jsem se něco kolem půlnoci, když už zdá se, celý pokoj spal a já jen bezhlesně přemýšlela, do jakého maléru jsem se to dostala.
"Rok. Celý rok, bude tato kolej mým domovem. Pro každého tu jsem jako nějaká vysoce nakažlivá osoba, bude těžké sem nějak zapadnout. Ale tohle pro mě bude výzva. A já překonávám výzvy ráda!" a s touto myšlenkou usínám na rtech v naději, že ráno bude moudřejší večera.
KONEC 2. KAPITOLY
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 19. února 2007 v 9:12 | Reagovat

rychle další kapitolku pls sem na tom závislá

2 Sep Sep | Web | 19. února 2007 v 11:47 | Reagovat

Jejda, vážně??? :D

3 martan martan | 20. února 2007 v 16:04 | Reagovat

tak to já taky je to krááása=)

4 klakla klakla | 20. února 2007 v 21:44 | Reagovat

super povídka a moc prosím o pokračování. Jinak moc pěkný stránečky:-)

5 šarlot šarlot | Web | 23. února 2007 v 15:49 | Reagovat

super kapitola,rychle napiš pokračování.

6 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 31. prosince 2007 v 23:43 | Reagovat

Vážně skvělý... sem byla přesvědčená, že půjde do zmijozelu... :) no co už...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama