Jednorázovka- 7 DNÍ

26. dubna 2007 v 21:20 | Sep |  Jednorázovky
Přicházím s další jednorázovkou.
Patří do žánru tragédie a víc nebudu prozrazovat. :-) (Snad jen to, že moc neberte v potaz HP6)
Doufám že se bude líbit, je to zase něco úplně jiného, takže prosím o KOMENTÁŘE.

Jsem nic. Jsem troska. To, co se i dříve dalo stěží nazvat člověkem, zmizelo. Teď jsem jenom prázdná skořápka, chatrný obal, co se stejně dříve či později rozpadne. Sedím a držím se za kotníky v chladné cele s nadějí, že se mi nějakým zázrakem mé namodralé končetiny zahřejí. Je tu zima. Je tu taková zima, že s každým výdechem se u mých úst sráží čím dál tím více páry, nehledě na to, zda je den, či noc. Ne, že bych věděl, zda chladné zimní slunce proniká svými paprsky až na pevninu, nebo zda bledé třpytivé hvězdy ukazují cestu poutníkům, ztratil jsem pojem o čase. Jediné, co mi neustále běží hlavou, je sedm dní, sedm.
*****************
PRVNÍ DEN.
Poprvé je vše naprosto nové, nové okamžiky, pocity ve vašem životě, které se již nedají nijak navrátit a jsou ve většině případech rozhodující.
*
První vyřčené slovo batolete, u kterého zrovna nikdo není, nikdo ho neposlouchá.
První závan magie, který vás obklopí, ta síla, která vám proudí v každičké částečce těla a vy věříte, že dokážete cokoliv.
První den na škole, kdy jde vše podle plánu, jste v milované koleji a rodiče jsou na vás poprvé hrdí.
První polibek, ač ne s milovanou bytostí, tak pro vás velký krok vpřed k dospělosti.
První zakázaná kletba, naproti tomu první krok vstříc k pohlcení prázdnotou.
*
Mýlil jsem se, ne všechny první dny a okamžiky jsou rozhodující, a to se mi stalo osudným. Však to také není první omyl, za kterou musím platit.
*******************
DRUHÝ DEN.
I na podruhé přetrvává stejná fascinace a zvědavost jako poprvé, ale přesto se pocit nabažení stále nedostavuje a my chceme víc.
*
Druhý polibek, který vám už nestačí a ráno se probouzíte vedle teplého ženského těla, které dříve či později vyženete z vaší blízkosti.
Druhý ročník, na který se nedá nikdy zapomenout, hlavně kvůli soubojnickému klubu. Jak hnědý had opouští vaši hůlku a vy fascinovaně pozorujete, jak se plazí vstříc vašemu rivalovi.
Druhý nejlepší žák v ročníku, který ať se snažil jakkoli, porazí tu odpornou mudlovskou šmejdku vždy jen v Lektvarech.
Druhé místo ve famfrpálovém poháru, které zklamalo jak vás, tak i celou vaši kolej a společně slibujete odplatu všem, kteří se vám znovu připletou do cesty.
Druhé koště, které jsi obdržel po starém Zametáku. Ještě teď cítíš to mravenčení v konečcích prstů, jak pod tebou vibrovalo, jak se leskla jeho zásada a jak vonělo jeho leštěné dřevo. Letěl jsi už mnohokrát, ale i druhé nasednutí na něj bylo stejně úžasné, jako to první.
*

Je teprve druhý den a pořád mám v sobě zbytky naděje. Jsou to teprve dva dny, ale vám připadají jako věčnost.
******************
TŘETÍ DEN
Stále nemáte dost. Touha po nabažení vás přiměje zapomenout na vše, odprostit se od racionálního myšlení a vy máte pocit, že můžete všechno.
*
Tři studentky Bradavic týdně, jsi si vybíral do postele. Vždy ty nejkrásnější, nejurozenější a s čistou krví, samozřejmě.
Tři zakázané kletby, které jsi ještě za studia měl možnost vyzkoušet, a to nejen na domácím skřítkovi. A dvě z toho, jsi i na vlastní kůži pocítil.
Třetí, nepovedený ročník, kdy tě napadl hypogrif a na kterého máš upomínku do konce života. Jedna tenká bílá tenká jizva, která ti hyzdí předloktí.
Tři osoby, které ze srdce nenávidíš- POTTER, WEASLEY A GRANGEROVÁ.
*
A jako naschvál, jeden z nich, k mé smůle, přežil. Právě teď dýchá vzduch, který je mi odepřen, ohřívá si ruce u krbu, zatímco moje modrají, a má kolem sebe přátele, které považuje za svou rodinu, zatímco tu moji zabil.
*******************
ČTVRTÝ DEN.
Dřívější energie z nás už opadává a my si pomalu začínáme uvědomovat děsivou pravdu. Pravdu, před níž není úniku.
*
Čtvrtý rok tvého studia v Bradavicích, Pán Zla znovu povstal a všechny věci se v tu ránu změnily. Dlouhou dobu jsi si na ně musel zvykat.
Čtyři páry nohou, které patřili tvému prvnímu a zároveň poslednímu mazlíčkovi, kterého ti otec schválil. Jakmile ho však počtvrté rozzlobil, vyslal na něj zelené světlo, a uvrhl ho do temnot zapomnění.
Čtyři hlavní zásady pro úspěšné vaření lektvarů- přesnost, pečlivost, trpělivost a inteligence. Snape by z tebe měl radost.
Čtyři miliardy, které činí celkový odhad majetku vaší rodiny. Majetku, z něhož po zabavení neuvidíš ani galeon.
Čtyři slova, která se ti navždy vyryly do srdce: "Nenávidím tě, Draco Malfoyi." Slova, která tě trápí, nedávají ti spát, a uvědomuješ si, že jsou zasloužené.
*****************
PÁTÝ DEN.
Postupně akceptuješ fakt, že už není cesty zpět a pomalu si začínáš zvykat a přizpůsobovat se nové situaci.
*
Pět, pět smrtijedů v rodině. Otec, matka, tetička Bellatrix, strýc Rodolphus a konečně i ty. Nikdy jsi neviděl otce pyšnějšího, než při přijímacím ceremoniálu, kdy jsi se oficiálně stal služebníkem pána Zla. Ach!
Pět stupňů známkování, které nás strašily celou školu. Nejvíce Vynikajících získaných v lektvarech, na které jsi byl náležitě hrdý. Jenom velmi nerad ses nechal porazit tou mudlovskou šmejdkou a proto ses velkým obloukem vyhýbal Mizerným.
Pátý ročník, kdy ti došlo jedno děsivé zjištění a ty ses mu snažil za každou cenu vyhnout.
*
Zmodralé končetiny mě přestávají poslouchat, přes roztrhaný hábit se mi dostává mrazivý vítr, zanechávajíc červená místa na mé krémové kůži. Každý sebemenší pohyb vyvolává bolest, už se ani nedokážu sám najíst, odmítám tedy jakoukoli, podle nich, stravu, skládající se ze zčernalého chleba a své tělo odteď zásobuji pouze vodou.
*************************
ŠESTÝ DEN.
Teprve teď si uvědomujete těžké břemeno na svých bedrech, těžké rozhodování mezi dvěma sliby a uvědoměním si, že je i jiná cesta.
*
Šestý ročník, kdy ti svitla naděje v lepší budoucnost. Obrátila celou tvou osobnost a názory naruby a tys nebyl nikdy šťastnější. Pokud to vůbec bylo štěstí, nic takového jsi dříve necítil.
Šest pih na nose, které jsi na ní zbožňoval. Pamatuješ si, kolik práce ti dalo si je pořádně spočítat, ale ta námaha ti stála za to. Poté si je mnohokrát slíbával a v uších ti zněl její zvonivý smích. Byla hrozně lechtivá.
Šest svitků pergamenu, které jsi popsal a následně zahodil, když se ti nepodařily vyjádřit myšlenky na ni. Jindy perfektně upravené ruce byli poprskané od inkoustu, na stole se válely tři zlomené brky a ty jsi jen doufal, že ti za tu námahu stojí. Stála.
Šest probdělých nocí, kdy jsi přemýšlel, jak ji nenápadně oslovit.
Šest týdnů, kdy jste se nenápadně oťukávali, sem tam se políbili a pomalu začali pronikat do sebe samých. Vždy si dokázali najít něco pěkného na tom druhém, pomalu se zbavovat zakořeněných předsudků a rozvíjet své kladné stránky.
Šest měsíců od první schůzky, kdy se ti prvně oddala. Bylo to to nejlepší, co se ti kdy stalo a nikdy jsi toho nelitoval. Už jsi se nebál dát jí své srdce. Tohle nebyl jen bezvýznamný sex, bylo to spojení dvou těl, dvou mladých bytostí, ač naprosto odlišných, přeci tak stejných. Ona drobná rusovláska z početné rodiny a oblíbené koleje, on vysoký blonďák, jedináček, korunovaný princ Zmijozelu. Oba vynikající studenti, hráči famfrpálu a navíc úspěšní u opačného pohlaví.
Byl to nejméně pravděpodobný pár, který jste si uměli představit. Zlé jazyky předpovídaly jeho krátké trvání, ale opak byl pravdou.
*
Šestka byla pro něj osudová, magické číslo. Jen díky ní se nevzdal naděje na světlejší budoucnost. Ale ty časy, už pominuly. Malý plamínek neděje uhasl.
**********************
SEDMÝ DEN
Je jako násilné probuzení z překrásného snu, ze kterého nechcete nikdy procitnout. Tvrdé spadnutí na zem, které vám vezme i zbytky posledního dechu. A VY SI UVĚDOMÍTE, ŽE JSTE NAVŽDY ZTRACENI.
*
Sedm dní, které trávím v Azkabanu.
Sedm týdnů nejhorších v mém životě. Před sedmi týdny naposled vydechla má jediná láska a zároveň naděje, která mne držela při životě. Sám Voldemort ji zabil před mýma očima a já nebyl schopen ho zastavit. To on mi nalinkoval mou cestu- cestu smrtijeda. Moc dobře totiž věděl, že jen díky ní bych se dokázal přidat na stranu dobra. Jsem slabý. Bez Ginny nejsem nic.
Sedm týdnů, kdy naše strana padla.
Sedm viteálů, které mistr vytvořil a vložil do nich část své znetvořené duše. Ten mudlovský blázen! Doplatil na svou domýšlivost a sebejistotu tak, že ho před sedmi týdny Chlapec, který přežil, zprovodil ze světa.
Sedm divů světa, sedm dní v týdnu, sedm "smrtelných hříchů" a sedm "dní stvoření". Duha má sedm barev. Člověk bývá v sedmém nebi. Proč je zrovna sedmička prastarým symbolem, který se vize k mnoha zvláštnostem a pověrám? Vysvětlení magické síly čísla sedm je nespočetné množství. Je to prý vesmírné absolutní číslo všech symbolů, znamení úplnosti, dokonalosti, klíč k poznání a moudrosti a také ke štěstí. Mě ho tedy moc nepřineslo.
****************
Jsem mrtvý?
Ještě ne.
Pohublý hrudník se mi trhavě pohybuje s každým nádechem, z popraskaných rtů mi tečou stružky krve. Kovová pachuť mi z ní zůstává v ústech. Jindy hebké vlasy barvy zlata mi teď zplihle padají do očí a tvoří mastné prameny slepené k sobě.
Nejsem nic.
Nic mi nezbylo.
Nezbyla mi už ani jediná slza.
Slza opouští slzné kanálky šedivých očí.
Očí, které ztratily lidskou podobu tou prázdnotou v nich.
Prázdnotou, kterou je ona osoba.
**************
Netuším, jak dlouho už takto sedím a zírám do zdi. Nic mě už nezajímá. V apatii mě zanechává i zavrzání dveří do mé cely. Dovnitř vkročí poměrně mladý bystrozor.
"Pane Malfoyi, je čas,"odpoví vcelku pevným hlasem, ikdyž moc dobře ví, co mě čeká.
Stále bez povšimnutí zírám na stěnu, takže mě ani vcelku nepřekvapí, když mi jeho paže pomáhají vstát.
Za chvíli se ocitáme venku a konečně, jako bych se probudil z jedné nekonečné noční můry.
Vzhlédnu ke slunci a jeho blahodárné hřejivé paprsky mi znovu navrátí racionální myšlení. Chvíli jen tak nečinně stojím a naposledy z plných doušků hltám chladný vzduch.
Po pár minutách mě však vyruší hlas mladého bystrozora, který trvá na pokračování v cestě k popravišti.
Nebráním se mu, ale ještě před vchodem do arény plných bystrozorských vlků naposledy šeptnu:
"Sedm dní," a kráčím vpřed jako pravý Malfoy.
********************
(ANO, JÁ VÍM, JE TO NAPROSTO DEPRIMUJÍCÍ, ALE I TAK DOUFÁM, ŽE JSTE SI Z TÉTO JEDNORÁZOVKY NĚCO ODNESLI. A DOUFÁM, ŽE KAŽDÝ POCHOPIL POCITY NAŠEHO HLAVNÍHO HRDINY A PROČ POŘÁD SETRVÁVAL V MINULOSTI, JEDINĚ TA HO DRŽELA PŘI ROZUMU. A samozřejmě sem si nemohla odpustit špetku romatiky :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 šarlot šarlot | Web | 28. dubna 2007 v 15:38 | Reagovat

myslím, že tohle se ti také povedlo, stejně jako povídka Poslední sbohem.

Nejvíce se mi líbila ta šestka-mé oblíbené číslo.

Samozřejmě ¨, že ostatní bylo také skvělé.

Prostě opravdu se ti to povedlo a myslím, že na tento žánr máš opravdu talent!

2 Alexis Alexis | 28. dubna 2007 v 16:39 | Reagovat

Je to úžasný a myslim to vážně...moc moc moc se mi to líbilo...

3 Sep Sep | 29. dubna 2007 v 18:31 | Reagovat

Šarlot: Jóó šestka- taky má oblíbená, prostě bych to nebyla já, kdybych tam nezamotala trošku té romantiky :-)

Alexis: díky moc, opravdu mě to potěšilo. :-)

4 Nimloth Nimloth | E-mail | Web | 3. května 2007 v 19:53 | Reagovat

*vzlyk* pěkný....taky šestka???

5 Story-teller Story-teller | Web | 29. října 2007 v 16:03 | Reagovat

Krásný... :'(

6 Miraella Miraella | Web | 13. ledna 2008 v 0:35 | Reagovat

Jsou v tom ještě značně vidět nedostatky tvého psaní, teď už ses o dost zlepšila:) Avšak originalita a krásné zpracování zůstává.. a já můžu jen uznale mlčet a usmívat se, i přestože to bylo hrozně smutné. Něco to ve mně probudilo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama