Nahoře bez....

20. května 2007 v 20:31 | Sep |  Jednorázovky
Není to sice pokračovaní Žijeme jen jednou, ale snad mi to odpustíte :-) protože i tentokrát se jedná o pairing Draco/Ginny. A doufám, že jste se nelekli nadpisu- zas až tak žhavé to nebude, ale to uvidíte :-) A JAKO VŽDY PROSÍM O KUPU KOMETŮ, POCHVAL A FAMFÁR!!!
P.S- Naprosto se vykašlete na nějaký školní řád. Upozorňuji taky, že je to pekelně dlouhé (zase jsem se překonala :-)

****************
"Ne, Katrino, to není možný. Tomu nevěřím."
"Nelžu ti Ginny, prý je Izmelda Higginsonová viděla na vlastní oči," zvedá ruku k přísaze hnědovlasá dívka, Ginnina spolužačka a zároveň kamarádka z Havraspáru.
"Ty si ze mě střílíš, viď?" podívá se nedůvěřivě rusovláska na kamarádku. Havraspárce ale dojde trpělivost.
"Tak víš co Ginn, pojďme se vsadit. Uvidíme, která z nás má pravdu."
Katrin moc dobře věděla, že její kamarádka neodolá, má to prostě v povaze. A nebelvírka se chytne na udičku.
"Dobře, pojďme se vsadit. Když vyhraju já, tak"……(chvíli přemýšlí)…….. " mi napíšeš esej pro Snapea, ale tak dobrou, abych z ní dostala véčko."
* "Ta potvora!" * Dobře si to na ni Ginny vymyslela- je to skoro nemožný úkol, vždyť Snape peskuje Nebelvírské tisíckrát hůř, než je, havraspárské. S tou esejí se bude určitě mořit zatraceně dlouho, aby dostala vynikající.
Nezbývá mi tedy nic jiného, než jí to oplatit stejnou mincí:
"Přijímám, ale jestli vyhraju já, tak na oplátku se při nejbližším úplňku půjdeš o půlnoci vykoupat do jezera. A jako důkaz mi doneseš Jezerku novolunní," dodám, jakoby nic. A královsky se bavím jejím výrazem.
Bylo vidět, že ji to překvapilo, ale její hrdost a paličatost jí nedovolily ustoupit a s úšklebkem ve tváři si vychutnávám její kamenný obličej, když sázku přijímá.
"Dobře Ginn, po vyučování si dáme sraz u vstupní síně a tam uvidíme, která z nás má pravdu," a obě studentky vyrazily ke svým kolejním stolům na oběd.
Poté nebelvírským šesťákům začala hodina přeměňování.
*
Po drnčivém zvonění na přestávku se všechny chodby naplnily hlasitým štěbotem studentů. Ikdyž, všech ne. Vlastně, všechny překvapilo, že jindy výřečná rusovláska je dnes nějak podivně zamlklá. Bez řečí hodila učebnici i brk do brašny a zamířila si to rovnou ke vstupní síni, kde už na ni čekali dvě postavy.
"Vypadá pěkně nervózně."
"To víš, asi si už není tak jistá vítězstvím," ušklíbli se dvě havraspárské šesťačky na sebe. A obě čekaly, až si jich nebelvírská rusovláska všimne.
"Ahoj holky," pozdravila je nově příchozí, která se nervózně kousala do rtu.
"To je dost Ginny, že jde. Určitě ti nemusím Izmeldu představovat," mrkla na ni Katrina.
* "Že já blbá se nechám vždycky vyprovokovat, a to ještě od vychytralých havraspárských," * pomyslela si Ginny.
"Omlouvám se, že jste čekali, ale víte, že z učebny formulí je to sem přes půlku hradu."
"Tak, co pro mě máte holky?" zeptala se zvídavě a žaludek se jí ještě více sevřel v napětí z odpovědi.
"Já nic Ginny, ani nevím, co má Izmelda za luben," řekla Katrin. Ale to už jim vstoupila do řeči, boubelatá dívka s širokým úsměvem na tváři (připomínající Umbridgeovou), největší drbna Bradavic- Izmelda Higginsonová.
"Tady Katrin mi pověděla o tom, jak zbožňuješ Pottera. Ona sama by ti to nedokázala říct, protože je tvoje kamarádka. Potter chodí s Changovou," a s velkým zájmem pozorovala Ginninu reakci.
Ta na ni jen nechápavě hleděla, a pak se otočila ke Katrin s výrazem"O čem to sakra žvaní". A pak to pochopila- byla by sebevražda Izmeldě říct o té sázce, a tak si Katrin vymyslela tu povídačku o ní a Harrym. Jenže ona netušila, že to až taková povídačka není- ona měla Harryho opravdu ráda!
A teď si Katrin určitě myslí, jak není skvělá herečka. Jedinná věc, na kterou se Ginny soustředila bylo- necivět tak blbě! A s roztřeseným hlasem se Izmeldy zeptala:
"Máš nějaké důkazy?"
Izmeldin úsměv se ještě rozšířil, popadla Ginny za rukáv a táhla ji k jezeru. Katrin si samozřejmě nenechala nic ujít a klusala jim za patami. Dívky se zastavili na břehu jezera k místu, pod nímž Ginny mockrát psávala s přáteli úkoly, které tentokrát nahradil nějaký líbající se pár. Havraní vlasy se jim proplétaly mezi sebou, jedny rty připité k těm druhým, odlesk brýlí na jedné hlavě……..Odlesk brýlí? Panebože, to je Harry s Cho!!
Izmelda se pobaveně culila, Katrin na ně kouká s otevřenou pusou, jen do ni chytit mouchu a já na ně civím jak zkamenělá socha. To nám však netrvá dlouho, jelikož se mladí milenci rozhodnou přesunout do hradu. Nezbývá nám tedy nic jiného, než vzít nohy na ramena a urychleně se vypařit z jejich dohledu.
S jazykem na břiše přiběhneme k hlavnímu vchodu, kde se vyčerpaně opřeme o obrovské dubové dveře.Chvíli tam jen tak stojíme opřené a snažíme se uklidnit svůj zrychlený dech. Poté jako první promluví Katrin:
"Díky Izmeldo, opravdu jsi nám moc pomohla, už můžeš jít."
"Není zač holky, já vždy ráda pomůžu." A kolébavým krokem se vydá k havraspárské ložnici.
"Já tu holku tak nesnáším! Ropucha jedna!" pomalu pěním a Katrin si toho všimne.
"Promiň Ginny, já to nevěděla, že máš Harryho ráda," a lítostivým pohledem se na mě podívá "to ale nemění nic na tom, že jsi prohrála sázku a musíš splnit svůj úkol."
S úšklebkem kývnu na srozuměnou.
Ach jo! Teď musíš platit, Ginny Weasleyová! A podívám se na svou zjevně dosti pobavenou spolužačku.
"Ginn, víš, že právě dneska je úplněk??" prohlásí jako největší neviňátko.
"Ano vím to," odpovím. "Pěkně sis to na mě nachystala." A rozloučím se s ní.
*
Lehnu si postel a zavřu oči. Mám o čem přemýšlet. Hodiny právě obíjejí pátou a já si právě uvědomuju, že za sedm hodin se budu koupat nahá v jezeře! Spokojeně si lenoším v rudozlatých prostěradlech snad hodiny a přemýšlím o mnoha věcech. Harry. Ten je jedno z mých bolestných témat. Ale tam u jezera, když jsem je viděla, jsem si něco uvědomila. Nikdy jsem pro něj nebyla nic víc než kamarádova malá sestra, nikdy se na mě nedíval jako na ženu, ale jako sestru.
"Já jsem tak blbá! Že mi to nedošlo dřív! Vůbec jsem nemusela promarnit tolik roků vzdycháním na něj!" Ikdyž to tak vlastně ani úplně pravda není- co Dean, Michael, Josh ? Vlastně jsem nikdy nebyla sama, vždycky jsem si někoho našla.
Vstanu z postele a přesunu se k zrcadlu. Aby ne! Vždyť nejsem až tak ošklivá. Docela se jí líbilo, co vidí. Ohnivé kaskády vlasů jí padali do obličeje, posetého troškou drobných pih, kde se uprostřed něj vyjímal malinký nosík. Hezky krojené rty malinové barvy přitahovali mnoho kluků, ale úplně nejraději měla svoje oči. Katrin jí se smíchem tvrdila, že má kočičí oči a ona jí dala za pravdu- jemně zelené, obklopené množstvím světlých řas, řas, na které si musela vždy černou řasenku.
Nemám náladu si dělat esej do přeměňování, tak tedy vytáhnu nové číslo Deníku čarodějek, ke kterému baštím i tabulku čokolády. A teď si připadám ošklivá a strášně tlustá, za to ale dobře informovaná o řasenkách. Což je plus. A vida! Hodiny ukazují přesně šest hodin.V rychlosti si upravím vlasy a rychle spěchám na do Velké síně.
*
Večeře následovala po nejdelším dni, který kdy byl. Alespoň tak se mi to zdálo. Narychlo jsem vypila sklenici dýňového džusu a pak se omluvila u stolu, že musím odejít.
"Ginny, km dš?" zamumlal Ron s pusou plnou hovězího se zapékanými ledvinkami v těstíčku. Můj bratr je děsné čuně!
"Potřebuji si dodělat ještě nějaký úkol," odpověděla jsem a doufala, že mě Ron nepřistihl při lži. "Uvidíme se později."
Ve vstupní už na mě čeká Katrin, s instrukcemi o dnešní noci.
"Milá Ginevro.." začne až velmi mile, to nevěstí nic dobrého…… "abys neměla nutkání nijak podvádět"…(ajaj, to se mi nelíbí)……. "učiníš teď jeden slib. Tady," a podává mi popsaný svitek pergamenu, "je napsán tvůj úkol a podmínky. Stačí ho jen podepsat. Poté pronesu kouzlo přísahy na něj a ráno se dozvím, jestli jsi skutečně splnila svůj úkol a tu kytku jsi utrhla v jezeře."
Nezbývá mi nic jiného, než tu šílenou smlouvu podepsat. Tak a je to! Otočím se na podpatku a upaluji zpět do ložnice.
*
Jezerka novolunní- letní, bažinatá rostlina, velmi náchylná na denní světlo. Vyskytuje se jen velmi zřídka a jenom ve vysoce vlhkých oblastech, například v jezerech, kde se jí díky dlouhým kořenům, dobře daří. Její použití je omezené- v lékouzelnictví je její odvar skvělý na různé popáleniny, v lektvarech pro použití v obarvovacích lektvarech, čtu si urývek z bylinkářství pro 6. ročník. "Zajímalo by mě, co má Katrin za luben, když tak nutně potřebuje právě tuhle rostlinku."
Měla ještě dvě hodiny do akce Jezerka čas. A dala se do balení. Oblekla si vcelku nové plavky, dárek od Billa k jejím patnáctým narozeninám. Do brašny si přibalila velkou osušku a mohla vyrazit. Opatrně prošla podobiznou Buclaté dámy. Bylo až k neuvěření, jak všechno šlo hladce, Filch nikde, a tak i snadno proklouzla hlavní bránou.
Nikdy by to nepřiznala, ale to ticho všude kolem ji děsilo a ta občasná tma, když raky zahalily měsíc, jí k radosti nepřidaly. Potichu docupitala k břehu jezera. Tiše doufala, že voda není studená a potichu se svlékala ze svršků, až nakonec skončila jen v titěrných plavečkách.
Měsíc opět ukázal svou bledou tvář a osvětloval poklidnou hladinu temné vody.
* "Nebýt toho, v jaké prekérní situaci se nacházím, opravdu bych si lehla ke břehu a pozorovala tu nádheru." * Ginny však nehodlala riskovat a rychle šupsla do vody, ať to má co nejdřív za sebou. Byla překvapená, jak je voda teplá- hrozně příjemně se v ní plavalo. A aniž by si to uvědomila, začala si to užívat! Vůbec jí nezáleželo na tom, že se toulá po školních pozemcích, že jí můžou učitelé nachytat, že je tma jak v pytli a ona si tu plave v jezeře, plném všemožných potvor. S lehkostí doplavala až ke středu jezera. Když v tom, uvididěla na hladině jednu velmi známou rostlinku.
* "A mám ji," opatrně ji utrhne a raduje se z celkem ošklivého kvítku Jezerky, na který by si ve dne ani nešáhla. Začíná jí být zima a tak se rychle otočí směrem ke břehu a zrychlí tempo. Chybí jí už 200m do břehu, když v tom uslyší zapraskání látky a v zápětí i jeho uvolnění ze smyčky za krkem.
"Sakra, to jsou moje jediné plavky," a zkouší kolem sebe nahmatat látku svršku. Když neuspěje, nedá se nic dělat a plave ke břehu, tam je určitě taky najde. Schová Jezerku do brašny, rychle si vysuší vlasy ručníkem a rychle se vydává hledat ztracený svršek plavek. A samozřejmě, že je jen oděna do měsíčního třpytu a kalhotek, který blázen by tu v tuto dobu něco pohledával!
**********************
Měsíc zářil na všechny strany, odrážel se i od jezera, jenž poklidně laskalo břehy. Všude kolem panovalo ticho. A s tichem splýval i sedmnáctiletý blonďatý chlapec, který vypadal, že spí. Ale zdání klame. Pouze si chtěl toho ticha užít. Miloval chvíle, kdy mohl laicky řečeno "vypnout" a užívat si naprostého prázdna v hlavě. Žádné zkoušky, otravná Pansy Parkinsonová ani jeho rodina. Nic. Nebylo to taky poprvé, kdy tady jen tak ležel u svého oblíbeného místo ve stínu mohutného dubu. Vlastně, chodí sem pravidelně jednou týdně od začátku sedmého ročníku. Jenom tady se může naprosto uvolnit a neslyšně přemýšlet o všech problémech.
* "Měl bych už jít, nebo tady brzo usnu."* a pomalu se zmijozelský blonďák zvedal z husté uležené trávy. Mezitím, co vstával se podíval na klidnou hladinu bradavického jezera.
Ale jakoby toho neměl už celý den dost, tak i tady se musí něco dít! Buď se zbláznil, nebo tady právě kolem mě, plaval holčičí vršek z plavek!
* "To by mě zajímalo, která divoženka, se takhle v noci koupe v jezeře," uculil se s pomyšlením na tu neznámou jezinku. Potichu přešel ke břehu a mokrý, zelený svršek vzal do rukou.
* "Zdá se, že tu má někdo vkus," * a pozorně zkoumal světle zelené trojúhelníkové bikiny.
V tu chvíli, nedaleko u sebe uslyšel tiché kroky.
"Zdá se, že si divoženka jde pro plavky," a s úšklebkem se posadil pod svůj oblíbený buk a čekal na neznámou. Upřímně, čekal kohokoli, ale rozhodně ne ji. Upřímně, vcelku se vyděsil, když se za ním zjevila Zrzkova sestra a ještě ke všemu polonahá! A viděl, že překvapen nebyl jenom on. Poté, co se malá Weasleyová (….ehm, dobrá, od dneška už tak malá zase ne)……..přiřítila pro svůj svršek , nečekala, že někoho potká a hlavně ne velkého bratrova "kamaráda". Její reakce tomu taky odpovídali, po chvilkovém ztuhnutí okamžitě ruce překřížila přes ňadra a tím mi zkazila hezkou podívanou. Vlastně to byla až moc hezká podívaná, na to, že patří k rodině té největší kouzelnické spodiny.
Mokré vlasy se jí lepily na nahé, půvabně tvarované tělo, hezky zakulacené na těch správných místech. Ačkoli její reakce byla vcelku rychlá, do paměti se mi zaryla každičká částečka jejího odhaleného těla. Holá ramena, posetá pár drobnými pihami, nahá, pevná a krásně tvarovaná plná ňadra, v jejímž středu se tyčily tmavé bradavky, jako dva hrášky ztuhlé zimou. Nejvíce mě však zaujalo malé znamínko nad pupíkem, znamínko, které jsem měl v tomto okamžiku hroznou chuť zlíbat.
Ještě chvíli mezi námi panovalo naprosté ticho, které samozřejmě musela ta malá lasička přerušit:
"Ehm Malfoyi, co ty tu děláš?" zeptala se již s rudým obličejem.
"To bych se měl spíše ptát já Weasleyová, co tu děláš- v noci, sama, polonahá!?" naschvál zdůrazním to poslední slovíčko a bavím se ještě větším zrudnutím nebelvírské studentky.
"No, prohrála jsem sázku," odpověděla mi plaše.
"Neviděls náhodou moje plavky? Stala se mi taková menší nehoda."
Ve stínu stromu nemůže vidět můj zlomyslný úšklebek a tak jí povím.
"Ne, neviděl. A ještě něco- jsem primus, takže ti doporučuju okamžité navrácení se do hradu, jinak se může tvá kolej rozloučit s dvaceti body."
Moji narážku samozřejmě pochopí, není hloupá a okamžitě odchází směrem k hlavní bráně.
Pohlédnu na své kouzelnické hodinky, které ukazují za deset minut dvě hodiny po půlnoci a s pobaveným výrazem se vracím do své primuské ložnice.
* "Tomu říkám opravdu zajímavý začátek dne," * a s touto myšlenkou usínám v saténovém povlečení.
*********************
Následující den (co to kecám, vždyť je to dnešek)……ehm, takže celý dnešní den se zmijozelským vyhýbám, respektivě, jednomu sexy zmijozelskému blonďákovi, jak Malfoyovi říká Katrina. Ano, ona- zrádkyně jedna, stejně se jednou dozvím, na co to kvítko potřebovala!!! Dneska jsem prostě měla štěstí a na něj sem nenarazila, ovšem, jak je známo, stejně mi to dlouho nevydrží. Tedy přesněji řečeno, do druhého dne při snídani.
Už jsem se měla k odchodu, když vešel do velké síně. A vypadal k nakousnutí jako vždy (já vím, že je to Malfoy, ale je mi probůh šestnáct!) Samozřejmě bych to taky nebyla já, abych ihned poté jak ho spatřím zrudla do krve. A to není všechno!
Malfoy se na mě usmál!! (už teď to zní děsivě, co??) A vykročil si to přímo ke mně!
Celá síň na jednou ztichla, dokonce i učitelé čekali, co z toho malého ďábla (Draca, ve mně :-) vypadne. On si ale pohledů všech naprosto nevšímal, přesunul svou ruku do brašny a přímo přede všemi mi podal můj vršek z plavek!!!! Můj obličej teď již dostal barvu něčeho nepojmenovatelného (tak rudá jsem byla) a s mírným třesem v ruce jsem si svršek vzala.
A s tichým: "Dík," jsem se chystala k odchodu. On však ještě neskončil a hlasitě odpověděl:
"Není zač Weasleyová, přece bych tě nenechal pobíhat polonahou jako minule," a se spokojeným úšklebkem se rozhlédl po naprosto nechápavých obličejích našich spolužáků.
Měla jsem chuť se propadnout do země, ale potom jsem uviděla zvedajícího se, viditelně rozčileného Rona a nápodobně vypadajícího Harryho. Při pohledu na brýlatého chlapce mě něco napadlo a s nejhezčím úsměvem, co jsem dokázala, jsem se otočila na blonďatého primuse a vsadila vše na jednu kartu:
"Díky za pomoc Malfoyi, pokud mi budeš chtít i příště helpnout, tak víš, kde mě příště hledat," a koketně na něj zamrkám. Zmijozelák překvapeně kouká a pak se na mě krááásně usměje. Vyšlo to!
"Bude mi ctí jezinko. Tak příště," oplatí mi mrknutí a urychleně se vzdaluje, jelikož se bratr s jedním nejmenovaným chlapcem, který přežil blíží. Nejsem samozřejmě sebevrah a beru nohy na ramena stejně, jako před chvílí Draco. A v kostech cítím, že začíná něco nového. Něco skvělého. Draco a já!
KONEC
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 šarlot šarlot | Web | 20. května 2007 v 21:02 | Reagovat

tak když jsem četla název, tak jsem zrovna jedla, takže jsem se málem udusila a ještěže jen málem, pže to bych přišla o tuhle nepopsatelně skvěle úžasnou povídku!!!!

Dýlka byla úplně úchvatná a ten děj no prostě super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 Sep Sep | 20. května 2007 v 21:08 | Reagovat

Jejda............sem ráda, že se ti nic nestalo!!! :-D A díííky moc, Šarlotko.

3 Werča Werča | Web | 21. května 2007 v 11:39 | Reagovat

To bylo nááááádherný:)  To se ti fakt povedlo:)

4 Nimloth-Mindë Minastirel Nimloth-Mindë Minastirel | E-mail | Web | 2. června 2007 v 10:11 | Reagovat

tý jo supééééééér

5 martan martan | 16. června 2007 v 15:02 | Reagovat

souhlasííííím =)))

6 někdo někdo | 2. října 2007 v 23:36 | Reagovat

je to pěkný, má to vkus a i vtip, chtělo by to pokračování:):):)

7 Eliota Eliota | Web | 12. října 2007 v 20:34 | Reagovat

Úžasné! Skvěle jsem se u toho bavila!

8 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 16. října 2007 v 14:27 | Reagovat

Ahoj nechcelA bi si to napísať ako poviedku na pokračko???

bolo by to velmi dobré :-)))))))))))

9 Miraella Miraella | Web | 16. října 2007 v 17:51 | Reagovat

Ach ano, má úchylnost se opět projevila a zabloudila zrovna k povídce s tímto názvem :)) Co se týče děje, tak absolutně nemám co vytknout, naopak mohu jen chválit a chválit! Konec je perfektní, takový otevřený konec a přitom jasně řečeno, co bude dál. Se stylistikou je to o něco horší. Píšeš dobře, ale občas ti v koncovkách ujíždí i/y. Také mi trochu vadilo, že povídka je chvíli psaná z pohledu Ginny, a potom zase z pohledu vypravěče, to mě občas mátlo. Jinak je to zatím nejlepší povídka, co jsem za posledních pár dní četla. Smekám! :)

10 Sep Sep | 17. října 2007 v 17:40 | Reagovat

Ono................na téhle povídce jde poznat, že se ještě peru za prvé s tím jelitli ich, nebo er forma- těžšký výběr, takže je to takové trochu zmatené, dále se tady OPĚT peru s přímou řečí (proto všechny postavy vyzní, jak kdyby je někdo přetáhl koštětem. :) Jinak opravdu si hodně vážím, že jsi obětovala svůj čas a přečetla sis něco z mé tvorby.

11 Miraella Miraella | Web | 19. října 2007 v 12:19 | Reagovat

Jaképak obětovala? :) Klidně bych se obětovala ještě jednou, protože se mi tvoje díla čtou moc dobře :)

12 vera vera | 7. ledna 2008 v 18:05 | Reagovat

Mooc pekne a vtipne!!!Bude pokracovani????:o)

13 Dominika Dominika | 6. května 2008 v 20:55 | Reagovat

super bylo to fantastycký:):):):):):):):):):):).......

dík za skvělou povídku.

14 ttinka ttinka | Web | 5. října 2008 v 17:10 | Reagovat

hustyyyyyyyyy :D

15 LarryHeefe LarryHeefe | E-mail | Web | 23. září 2017 v 19:22 | Reagovat

http://houseyourpony.com/component/k2/itemlist/user/29665  со скольки лет смотреть фильм бесплатно   хочу смотреть фильм бесплатно онлайн  http://ne72.ru/component/k2/itemlist/user/797683

16 AlysonCiz AlysonCiz | E-mail | Web | 8. října 2017 v 22:58 | Reagovat

Oh Heavens. I don't know what to do as I have Lots of work to do next week month. Plus the university exams are coming, it will be a torture. I am already being anxious maybe I should <a href=https://www.snowdonrailway.co.uk/phpunit/does-tramadol-have-asprin-in-it>read more</a> to calm down a little bit. Hopefully it will all go well. Wish me luck.

17 AlysonZxh AlysonZxh | E-mail | Web | 11. října 2017 v 13:57 | Reagovat

http://www.scoop.it/t/general-information-134/p/4086268918/2017/10/07/canadarxcenter-com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama