Minulost se vrací, 1. část

12. října 2007 v 14:12 | Sep |  Jednorázovky
Tohle tady mělo být už včera, ale zase mi blbl blog, takže ji tu máte až dnes. :-)
Mám pro vás jednu jednorázovku (která bude na 2. části), kde hlavní postavou bude Bellatrix. A o co vlastně jde? Tuhle povídku jsem stvořila jen a jen proto, abych si na ní natrénovala své první lechtivé scény :D takže, RATING JE MINIMÁLNĚ OD 15 LET!!! (Ikdyž je to asi zbytečné a přečte si to každý). :D Patří do žánru depresivní/psychologické/možná i romantické. No, je to úplně něco jiného, než jste ode mně zvyklí, tak snad se vám to bude líbit. A děkuju za komenty!! :)

**********************************
"Mám pro tebe úkol Bello."
"Poslouchám, můj pane," horlivě šeptala a klečela před samotným lordem Voldemortem jeho nejvěrnější služebnice.
"Jedná se o jednoho z tvých příbuzných- Siriuse Blacka. Jak jsem se dozvěděl, mladý Potter má k němu velmi blízko, a jistě by ho velmi rozrušilo, kdyby se mu něco stalo," odpověděl s předstíranou lítostí Pán zla. Poté se podíval na Bellatrix a pokračoval:
"Je mi jedno, jak ho dostaneš. Je mi jedno, jestli mi ho dovedeš živého, nebo ho zabiješ. Zařídíš pouze to, aby ho Potter už vícekrát nespatřil. Rozumíš?"
"Ano, můj pane," přitiskla smrtijedka své rty k lemu jeho hábitu, vstala a vyšla ven z místnosti.
"Doufám, že nezklameš Bello ," pronesl do prázdné místnosti Voldemort. A byl zvědav, jak se s touto úlohou popere jeho nejvěrnější. Neměla ani tušení, že staré tajemství vyplavalo napovrch a on ho už dávno zná. Neměla tušení, že tohle byla zkouška. Zkouška její loajality.
*
Vybledlé šedivé křeslo vévodilo stejně ponuré místnosti v jaké byla vymalována. Tato místnost přesně vypovídala o náladě její majitelky- o myšlenkách stejně ponurých, jako stará vyblednutá matrace nebo zaprášené svazky knih rozházené po ztrouchnivělé polici. Bellatrix se supěním přistála na palandě, měla za sebou těžký den, ostatně, jako vždy, ale místo toho, aby jako obvykle ihned usnula, tentokrát neměla na spánek ani pomyšlení. Neustále ji to nutilo přemýšlet o novém úkolu od Pána zla.
"Určitě to ví," pomyslela si Bella, " Pán Zla se ví o mém hříchu z mládí!"
Prý hřích z mládí, ušklíbla se. Už jako studentka v bradavicích byla známa jako nesmírně inteligentní, půvabná a nebezpečná "královna" zmijozelu. Ale hlavně jako perverzní a neukojitelná milenka. Trvalý vztah nebyl nic pro ni. Svíjející se zpocená těla, rudé škrábance na tělech milenců a slastné výkřiky čiré vášně- to byla Bellatrix Blacková zamlada.
Kam zmizely ty staré dobré časy! povzdechla si smrtijedka.
A odpověď byla již předem jasná- zmizely s manželstvím. Rodolphus už dávno zanevřel na manželské povinnosti, a v dobách kdy se snažili o potomka, ji stejně nikdy nedokázal pořádně uspokojit. Měla však spousty milenců, které ji oplátkou za jeho "neschopnost" toleroval. To bylo ale předtím, než ji uvěznili v Azkabanu.
"Azkaban," vzpomínala Bella na strašlivá muka…" Azkaban."
"V tom zpropadeném pekle nešlo myslet na nic, pouze na to, že jste uvěznění mezi čtyřmi stěnami, ve kterých se dříve či později zblázníte. Pán Zla mi vrátil život. A to mu nikdy nezapomenu," tiše pravila.
Poté, co byla Bellatrix vysvobozena, se začala vracet do starých kolejí, až na jednu maličkost. Vznešené rysy, souměrná postava a lesklé havraní vlasy zmizely. Nahradila je propadlá šedavá tvář, vyhublé tělo a chomáče unylých, až neživě vypadajících vlasů- její krása byla pryč. Stálo ji to měsíce trpělivosti a péče, aby uzdravila nejen svoji duši, ale i tělo do té míry, aby byla schopná plnit pánovi rozkazy.
Přesto se jí už žádný muž nedotkl. Zřejmě za to mohl narůstající fanatismus, ještě větší zvrácené potěšení z bolesti druhých a hlavně její odpor ke každému, kromě Pána zla.
*
Bella se zlostně zavrtěla na posteli. Potřebovala muže!
Zlostně zasyčela a bříšky prstů si začala lehounce přejíždět od krku směrem ke klíční kosti. Párkrát přejela citlivé místečko v prohlubni a postupovala směrem dolů k prsům. Látka hábitu příjemně chladila proti vztyčeným bradavkám, které se po chvilce tření změnily na dva drobné hrášky. Do každého z nich jemně štípla a pomalu se posunovala po napjatých břišních svalech, které se jediným dotykem uvolnily a prohýbaly se pod zručnými dlaněmi. Ruce se posouvaly čím dál níž, Bella byla netrpělivá, napnutá, vzrušená. Konečně dorazila do cíle a jediným přesným pohybem vnikla dvěma prsty do svého nejintimnějšího místečka. Byla vlhká, tělo se zcela přizpůsobilo tempu, ale potřebovala víc! Přidala i třetí prst a se stále zrychlujícím se tempem upadla v zapomnění.
o vysilujícím orgasmu zamířila směr koupelna. Kapky vody dopadající na její sálající kůži ji uklidňoPvaly. A dovolily jí přemýšlet o spoustě věcí, přesněji řečeno o těch, které zkazila. Přemýšlela o svých milencích. Augustus Rookwood, Goyle a Crabbe starší (i když to řádně přehnala s pitím) , Nott, Bartemius Skrk Jr. a taky Lucius.
"Ach ano, drahocenný manžel mé mladší sestřičky, se kterým jsem měla před několika lety krátkou epizodku," usmála se sama pro sebe Bella. A jedinkrát sestře záviděla manžela, tak úžasného v posteli. Jinak byl Lucius jako manžel nepoužitelný, fanatik, kterému záleží jen na čistokrevném rodu.
Ano, to byl výčet mála mužů z její minulosti, mužů, kterým záleželo jen a pouze na dokonalém těle. A teď pro ně neznamenala nic, ani krátkou kratochvílí v jejich ubohém životě. Bella se rozzuřila. Jak ty parchanty nenáviděla a opovrhovala jimi!
Vyšla z koupelny, zamotala se do ručníku a zběsile přecházela z jednoho místa na druhé. A přitom zlostně kopla do knihovny.
Pár zaprášených svazků dopadlo na zem. Bella neměla chuť, ani sílu je zvednout. Když v tom ji zaujala kniha olemována zlatým zdobením v kožené vazbě se znakem Blacků.
Nebyla to kniha, ale deník, JEJÍ deník! Vzpomínky na mládí byly jediný záchytný bod v jejím životě. Takže neváhala a bezmyšlenkovitě jej otevřela na jednom z hustě popsaných listů.
Na stránce bylo datum 22. prosince 1976.
Zasraný Black! Co si to ten pošahaný bratránek dovoluje? Zkritizovat mě, Bellatrix Blackovou! Budiž proklet den, kdy mě matka poslala na prázdniny ke své zpropadené sestře! A to jen kvůli tomu, že zná matku toho nadrženého pitomce Lestrangea, toho idiota, kterého si mám po škole vzít! A jak si mi dovoluje Sirius Black říct, že jsem ubohá špinavá kurva jenom proto, že mě nachytal, jak se vkrádám ráno domů s cucflekem (jak galeon) na krku! Nemůžu za to, že je Zabini takové zvíře, ale užila jsem si- a to je hlavní. Stihli jsme sice jen dvě čísla, ale stále se mi lehce třesou kolena po doznívajícím orgasmu. Dávám mu 7 bodů z 10.
Bella se ze sebe vydala drsný zvuk, který měl představovat smích. Ovšemže, už od počátku, kdy byla zasvěcena do tajemství sexu, si výkony každého milence známkovala. Jak na to mohla zapomenout?!
A byli pouze dva muži v jejím životě, kteří dosáhli plného počtu bodů. A právě jeden z nich byl její drahý švagr. To, jak si ji jednoho chladného večera na hlídce smrtijedů tvrdě vzal, nikdy nezapomene.
Měsíční světlo dopadalo na mramorové náhrobky. Nacházeli jsme se totiž na hřbitově jednoho nejmenovaného chladného večera. Pár hrobů bylo ozářených jemným mihotavým světlem svíček, jež připomínaly oddané manžely a manželky, jež nezapomněli na svůj mrtvý milovaný protějšek. Hřbitovní klid však rušilo vzrušené sténání. Dvě osoby v černých kápích a se znamením zla na pažích se svíjeli v nadpozemské rozkoši. Blonďatý démon stál a pomalými pohyby mučil a dováděl rozcuchanou černovlásku až do samotného pekla. Sténající žena, nepohodlně opřená o polorozpadlý náhrobek pozbyla veškerého sebeovládání a svíjela se pod mužem, který si ji tak nenasytně bral jen a jen z vlastního uspokojení.
Ano, Bella vzpomínala na tu osudnou noc, kdy se málem dotkla hvězd. Ale nešlo to, nešlo. Ne, že by toho Lucius nebyl schopen, ale nedokázala to. V té době již nesla své břemeno, které ji stahovalo dodnes. A vrátila se zpět do čtení deníku, na jehož rohu stál datum 25.12.1976.
Štědrovečerní večeře byla ještě nechutnější, než kdy jindy. Dárky stály vcelku za to, Cissa mi darovala jedny opravdu úžasné šaty, matka briliantový náramek a otec pár knih o černé magii. Můj drahý bratránek Sirius mi daroval asi půl litrovou baňku "haha" antikoncepčního lektvaru se slovy, že by mi to mohlo alespoň do týdne vydržet. Blbec jeden! Já mu na oplátku koupila růžové trenýrky s nápisem HODNÝ CHLAPEŠEK, takže jsme si byli kvit!
Na druhý den jsem málem dostala infarkt. Šla jsem se večer napít a koho nepotkám, bratránka v darovaných trenýrkách!
"No co, jsou děsně pohodlné," s naprostým klidem odpověděl. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsme se začali smát jako šílenci, dokud nás Siriova matka s příšerným řevem nevyprovodila do svých ložnic.
Bella zamračeně nakrčila obočí, na tyhle vánoce v životě nezapomenula. Tyto Vánoce jí daly víc, než za celý život.
31. 12. 1997
Veselý Silvestr, Bello! Oslava v domě Blacků byla značně nudná, takže jsem si šla zpestřit večer návštěvou v nedalekém baru. Na rozjezd jsem si dala několik panáků mudlovské vodky, ginu a taky trochu skotské. Co se dělo uvnitř baru mi trochu splývá a poslední, co jsem si pamatovala, byly horké ruce putující po mém těle a dobývající se pod mou koženou sukni. Ještě však, než dosáhli svého cíle, něčí ruce odtrhli mudlovského muže z mého roztouženého těla.
Sirius! Rozcuchaný, rozzuřený a s podivným leskem v očích.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" rozkřičel se na mě.
Já na něj snažila zaostřit svůj zrak a rozčileně jsem odštěkla: "Co je ti po tom?"
"Absolutně nic Bellatrix, můžeš si chrápat s kým chceš, ale nezapomínej, že teď, když si u nás v domě hostem, tě mám na starosti," odpověděl nakvašeně a vzal mou ruku do své a táhl mě směrem k jejich domu.
"Pusť, tak sakra pusť," snažila jsem se vymanit z jeho pevného sevření.
Neposlouchal mě a ještě více stiskl mé rozbolavěné zápěstí. Když mě konečně dotáhl až před dveře mé ložnice, konečně stisk povolil.
S tichým zasyčením si vzápětí promnu zarudlé zápěstí. Zjevně si uvědomil, že to přehnal, ale omluvy jsem se nedočkala.
"Tak hodláš se mi omluvit Blacku?" zeptala jsem se ho rovnou, zvědava na jeho reakci.
"Tobě snad hráblo? Omluvit se? A za co? Nebýt mě, tak tě ten přiopilý mudla poválí kdo ví kde a sama opilá by ses asi těžko sbírala, ne?" odpoví.
"Ale copak, copak, nedělej, jako by sis ty nikdy neužil. V Bradavicích se o tobě vyprávějí hotové legendy," zaprotestuji.
"To nepopírám, ale nemusím ze sebe dělat děvku, která dá každému."
"Plesk!" vrazila jsem mu jednu.
"Plesk" a on mi ji vrátil.
Jako šílená jsem se na něj vrhla a bouchala ho do každé částečky těla, na kterou jsem dosáhla. Takovouhle reakci zcela určitě nečekal, takže bylo pro nás oba překvapení, když jsme se svalili na postel. Tam se už konečně začal bránit a chytil moje paže do ocelového sevření. Ani jsme si neuvědomili, že ležíme na sobě.
Cítila jsem tlukot jeho srdce tak intenzivně, jako bysme na sobě leželi nazí. Ani jsem si neuvědomila, že mezera mezi našimi rty se rapidně zmenšila, až zmizela úplně. A to, co přišlo poté, bylo ještě neuvěřitelnější.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 12. října 2007 v 15:43 | Reagovat

Krásné! Moc krásné!! Ten konec byl skvělej!

2 pimpinela pimpinela | E-mail | Web | 12. října 2007 v 16:36 | Reagovat

:))

3 Denisa Denisa | 12. října 2007 v 18:12 | Reagovat

báječná kapitolka

4 Lilly Evenova Lilly Evenova | Web | 12. října 2007 v 19:29 | Reagovat

Heh ten koniec :D Super!

5 Mishel Mishel | Web | 13. října 2007 v 12:55 | Reagovat

super!!! už se těším na tu druhou část!

6 Merisa Merisa | Web | 14. října 2007 v 16:13 | Reagovat

no řeknu ti zajímavý konec xD

7 Andromeda Andromeda | Web | 14. října 2007 v 16:17 | Reagovat

Teším sa na dalšiu!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama